Poznáváme misie, kde působí salesiánští dobrovolníci – jižní Indie

V minulém článku jsme se seznámili s provincií Dimapur v severovýchodní Indii. Tentokrát se přesuneme na jih Indie do salesiánské provincie Bangalore.

V provincii Bangalore působí salesiánská rozvojová organizace BREADS (Bangalore Rural Educational And Development Society), jejímž cílem je podpora a rozvoj vzdělávacích a sociálních projektů pro děti a mládež v jižních státech Karnataka a Kerala. Jednou z forem pomoci je získávání dobrovolníků do těchto míst.

V září 2012 se na své cestě Evropou zastavil v Praze ředitel salesiánské organizace BREADS, indický salesián Joy Nedumparambil. Na večerní bohoslužbě u sv. Terezičky v Kobylisích a následné besedě jsme měli možnost se s ním setkat a dovědět se o činnosti této organizace.

S touto organizací spolupracují čeští salesiáni již od roku 2005, kdy přímo v Bangalore v díle pro děti ulice pracovala česká dobrovolnice Jana Švecová. Od té doby se tam vystřídala řada českých dobrovolníků. Poslední z nich, která se právě nachází v Indii v městečku Hospet, je Eva Těthalová z pražské kobyliské farnosti.

Největším problémem, na který se salesiáni v Bangalore z organizace BREADS zaměřují, je existence tzv. streetchildren. To znamená dětí, které žijí na ulici a které se z nejrůznějších důvodů nemůžou či nechtějí vrátit k rodinám. Na živobytí si vydělávají nejrůznějším způsobem (podomními pracemi, sbíráním a prodáváním odpadků, uklízením, krádežemi,...). Salesiáni se snaží je zkontaktovat a podle situace rozhodnout, jak jim pomoci. Prvotní snahou je vrátit dítě k rodině, protože život v rodině (ač nedokonalé) považují za nejdůležitější. Není-li to možné a není-li to proti vůli dítěte, mohou ho poslat do stálého salesiánského střediska, které se tak stává jejich novým domovem.

Naši dobrovolníci se od roku 2005 zapojili v těchto projektech:

• BOSCO Mane v Bangalore: dětský domov pro děti ulice.
• Don Bosco Deodurga: škola a internát pro děti z chudých okolních vesnic.
• Don Bosco Hospet: škola, internát a technické učiliště pro děti, které byly nuceny pracovat a které nedostaly řádné vzdělání.
• Don Bosco Ajjanahalli: internát a škola pro bývalé děti ulice, které život na ulici obzvláště poznamenal (drogy, alkohol apod.).
• Don Bosco Davangere: překlenovací škola s internátem pro děti, které byly nuceny pracovat a chtějí se vrátit do běžných škol.

Než dáme slovo současné dobrovolnici Evě, ještě typ na dárek, kterým uděláte jistě radost:
Sadba nedávno představila projekt Darujme vzdělání – viz článek „Projekt - Darujme vzdělání“ na www.ascczech.cz. Zakoupením dárkových poukazů na stránkách www.darujmevzdelani.cz je možné zcela konkrétně podpořit vzdělávání v rozvojových zemích - ve střediscích, kam jezdí pomáhat salesiánští misijní dobrovolníci – tedy i v Indii nebo také v Bulharsku a dalších zemích.

Eva Těthalová píše:

„…jsem nadšená ze salesiánského střediska v Hospetu, kde působím. Máme to tu rozdělené na několik částí. Hostel pro starší kluky, kteří navštěvují salesiánskou technickou školu, ubytování 26 mladších kluků, “school boys” (cca 10 – 14), kteří u nás bydlí a mají tu jídlo i program, ale do školy chodí do města, a nakonec tu máme velkou budovu MAKALOMANE, kde je 50 nejmenších děti, pro které tu je vše – výuka, volnočasové aktivity, jídlo… S posledně jmenovanými trávím nejvíce času. Učím dvě třídy (ze tří) základy angličtiny, připravuji pro ně velké společné aktivity, pomáhám jim s úklidem a trávím s nimi skoro všechen volný čas. Ony mě na oplátku učí svůj rodný jazyk, kannadu.“

„Den v Hospetu má jasně danou strukturu. Ráno se ještě před snídaní uklidí celý areál, zamete se, případně vytře, uklidí se odpadky (které Indové házejí na zem). Potom je modlitba, snídaně a příprava do školy. Oblékají se uniformy, čistí se zuby, češou se vlasy. Následuje cca hodina studia, kdy si opakují a dělají domácí úkoly. Pak začíná výuka. Ta i s pauzou na oběd trvá do 14: 45. Následuje volný program, a případně, když já něco připravím, tak nějaká větší hra nebo vyrábění, opět úklid, koupání, večerní volno, večeře a slůvko na dobrou noc. Pokud nejsem utahaná, snažím se co nejvíce času trávit s dětmi, abych je poznala.“

„Místní salesiánská komunita je skvělá! Máme tu tři bratry a tři otce salesiány. Se všemi dobře vycházím, a když jsem měla problém se “school boys”, okamžitě mi pomohli a řešili to se mnou. Je tu díky nim výborná atmosféra a prostor k jakékoli diskusi.“

„Opravdu nemám šanci se tu nudit. Je to tu vážně o hodně jiné než v Čechách a někdy prostě nevím, jak reagovat. Sebelepší roční výcvik v Čechách vás nepřipraví na všechny situace… třeba na takovou, kdy do haly plné dětí přijde otec jedné holčičky, nejdřív se začne hádat s učitelkami a pak začne bít svoji dceru. Ta se běží schovat za vás. Byla jsem úplně zmražená. Na jednu stranu jsem měla strach z toho chlápka a věděla jsem, že když budu stát mezi nimi, možná jenom zadělám holčičce na problémy v budoucnu, na druhou stranu jsem se ale nedokázala pohnout a nechat ho, aby ji bil... Na mě si sice nic nedovolil, jenom se mě chvíli snažil přesvědčit, abych uhnula. Nedokázala jsem to. Nakonec odešel, ale já mám pořád špatný pocit z toho, že jsem stála mezi dítětem a jeho vlastním tátou… Chtěla jsem se o tom bavit s bratrem, ale pro něj ta situace byla asi moc normální na to, aby pochopil, z čeho jsem tak vyděšená.“

„No a krátkou historku na závěr. Děcka si mě jednou zavolaly, ať s nimi jdu hrát šachy. Překvapilo mě, že tak malé děti zvládají tak složitou hru, ale těšila jsem se, že si zahraju. Začala jsem stavět figurky a děcka mě hned opravily. Začaly míchat bílé i černé figurky po šachovnici a nakonec jsem zjistila, že tady se šachy hrají trochu jinak. Figurky se rozestaví po celé šachovnici, pak si hráči vezmou krále, kterými se strefují do stojících figurek. Kdo jich srazí víc, vyhrává...je to sranda.“

Přečtěte si také dopisy dalších dobrovolníků na webu http://mladez.sdb.cz/cagliero-dopisy/.

Lída a Honza Obručovi

Zdroje: Dopisy Evy Těthalové, mladez.sdb.cz