Poděkování za modlitby

Už pár dní si říkám, že Vám všem musím upřímně poděkovat za Vaše modlitby za mého zemřelého muže Vláďu i za naši „pozůstalou“ rodinu.
Jeho odchod se udál tak strašně náhle… 

Po Vláďově smrti jsem doslova cítila, že jsme neseni na křídlech těchto modliteb.
Přes všechnu bolest jsem se směla v rychlém sledu událostí ujišťovat o Boží blízkosti a něze.

 

Teď už běží zase všední dny. Na novou realitu jsme si stále ještě úplně nezvykli. Prožitky nejsou tak intenzivní, ale jsou tu stále. Nejvíc si musím zvyknout vlastně sama. Děti „vylétly z hnízda“ a já se najednou vracím do prázdného bytu. Člověk doslova zažívá, že přišel o „část sebe“. Mám naštěstí život naplněný poměrně intenzivně. Jsem sama zvědavá, jestli se mi s pomocí Boží podaří svou víru alespoň trochu dosvědčovat dalším životem. Nevím, jak mi to půjde, učím se důvěřovat. Teď si často při zařizování všeho možného uvědomuju, kde mi Vláďa chybí a zároveň ho občas podezírám, že mi „odshora“ nějak pomáhá.

Když mi Klárka Novotná navrhla možnost dát naši rodinu do společných úmyslů modlitby, byla jsem z toho na rozpacích, jestli to mohu vůbec chtít. Jsem za to ale nakonec moc vděčná a jsem přesvědčená, že mi Vaše modlitby neskonale pomohly a že mají sílu.

Chci povzbudit i Vás, ostatní, kteří máte třeba nějaké trápení či starost, abyste se nebáli svěřit do těchto společných modliteb.
I díky nim mohu vlastně zažívat Boží milosrdenství i na sobě.

Milá salesiánská rodino, díky!

                      Monika Peterková