Janko Ihnát navštívil Dny spirituality v Římě

Vrátil jsem se ze Dnů spirituality z Říma. Zúčastnilo se jich asi 190 zástupců z asi 22 větví salesiánské rodiny.

Program připravili CDB s VDB. Cílem těchto dnů je vytvářet jednotu v salesiánské rodině, vzájemně se poznávat a prohlubovat vztahy. Hlavní představený SDB je sjednocujícím prvkem autonomních i neautonomních členů salesiánské rodiny.

Bál jsem se, že to budou jenom přednášky, a to sice odborné – od specialistů, – ale dlouhé bez konce. Nakonec však byla živá svědectví z Argentiny, Velké Británie a Itálie. Argentinu zastupoval kněz, který vybudoval dům, kde mladý člověk může být přijat a chvíli tam pobýt. Je také autorem asi 126 písniček. Všechno se u něho vyznačuje velikou jednoduchostí a prostotou. Na tu jednoduchost a prostotu klade veliký důraz. Spolupracuje s liturgickým oddělením biskupské konference při vytváření liturgie pro mládež. Jeho svědectví na všechny hluboce zapůsobilo. Velká Británie představila projekt domu pro duchovní ústraní mládeže. Projekt je založen hlavně na volontérech, kteří prošli určitou formací.

Z generálního domu při organizaci pomáhal, kdo mohl, nejvíce však byl všudypřítomný Don Bolkovac se svým úsměvem. Měl jsem možnost poznat problémy na Madagaskaru, ale i v kolínské diecézi a v Koreji. Přítomná byla i střední Afrika, Uruguay, kupodivu jen minimálně byli zastoupeni Poláci. Nebylo je skoro vidět ani slyšet. Nejsilnější skupinu tvořili španělsky mluvící lidé. Atmosféra byla dobrá. S dodržováním časového rozvrhu byl problém, ale kam by člověk spěchal, když je v generálním domě. Ti, co toho tolik umí, by chtěli dát to nejdůležitější a zapomínají, že je třeba dát prostor i Duchu svatému. Televizní konferenciérka vládla nade vším perfektně, ale vyzařoval z ní chlad.

Don Olarte vysvětlil, proč je to všechno v generálním domě tak drahé – město dalo peníze na rekonstrukci v jubilejním roce, ale po 10 let chce tvrdě dávky. Bydlel jsem v místnosti, která měla asi 100 metrů čtverečních. V generálním domě je všechno strašně veliké.

Na závěr se konal bratrský večer, kde Španělé strhli svou radostí, ať člověk chtěl či nechtěl. Další den byla neděle, mši měl hlavní představený, ale anglicky. V církevních kruzích je nejlépe umět italsky, španělsky, anglicky, a samozřejmě polsky. Až později mi docházelo, co jsem měl využít a nevyužil jsem. Tři dny však utekly velice rychle, dva na Velehradě také a nakonec uteklo i 22 hodin v autobuse. Nakonec všechno uteče. Proto jdeme něco dělat.

Jan Ihnát