Po sídlišti se nepotloukají

Teplice - Třetí běh projektu Léto v sídlišti, jež zahrnuje týdenní akce pro prosetické děti a mládež, skončilo včera vymalováním čítárny. Přestože se jedná o zařízení katolické církve, je Salesiánské středisko v Proseticích otevřeno všem dětem bez rozdílu vyznání.

"Chodí k nám děti z rodin, kde zvlášť v létě nastává problém, kam s nimi," říká MUDr. Eva Poláčková, salesiánská dobrovolnice a jedna z autorek projektu. "Tábory jsou drahé a pokud v rodině není babička, ke které se jezdí na prázdniny, zůstávají děti po celé léto doma. Aby se nepotloukaly po sídlišti, neexperi-mentovaly a nedělaly lumpárny, vymýšlíme pro ně aktivní program."

Léto v sídlišti běží pátým rokem a v rámci toho letošního vyráběly prosetické děti Mléčnou dráhu, koupaly se v Barboře, navštívily Rádio North Music a golfové hřiště na Cínovci. Pod závěrečnou "Policií Las Vegas" se skrývalo docela prozaické malování čítárny, ovšem zcela netradičně, barevnými otisky dlaní a chodidel na bílé stěny.

"V srpnu pořádáme i letní tábor, na který nám významně přispělo město. Díky této podpoře si můžeme dovolit poukaz za 600 korun na čtrnáct dní," zdůrazňuje Eva Poláčková. Mezi samotnými dětmi je zájem o akce salesiánského střediska velmi individuální. "Někdy se sem seběhnou jako vosy na bonbón, jindy abychom je hledali."

Pro tyhle děti prý v létě nemohou začínat brzy ráno. Zaručený čas na start dopoledního programu je půl jedenácté, jedenáct. "Ony žijí déle do večera a ráno vstávají později, zvlášť když nemusí do školy," vysvětluje Eva. Pracovníci střediska ve své práci uplatňují salesiánského ducha. Nesedí a nečekají, až někdo přijde. Sami si pro děti do ulice a eventuálně až do rodiny dojdou.

"Naše děti jsou velmi impulzivní a živé, neplánují dlouho dopředu. Pro ně je nejlepší, když si ráno vyzvednou přihlášku a ještě ten den přijdou." Nejčetnější věková skupina jsou zde děti mezi devíti a deseti roky.

Kdysi mezi ně patřil i Miroslav Hmilanský, který ve středisku už třetím rokem pracuje jako romský asistent. "Přivedl mě sem brácha. Bylo mi sedm a on řekl, vím, kde je parádní místo. Od té doby jsem tu trávil každou volnou chvíli. Hráli jsme ping pong a stolní fotbal, měli jsme počítače, chodil jsem sem celý natěšený." Mirek má dva starší bratry a sestru, otec je rodák z Teplic, maminka Slovenka. Rodina žije v Trnovanech. "Když mi bylo dvanáct, začal jsem chodit ven s úplně jinýma klukama a oni páchali kriminalitu, kde mohli. Naštěstí jsem si to uvědomil a řekl jsem si, já ale nechci bejt takovej. A začal jsem do střediska chodit ještě častěji. Asi mě to zachránilo."

Spolu s několika zdejšími dobrovolnými pracovníky se jednadvacetiletý Mirek letos zúčastnil přijímacích zkoušek na Střední pedagogickou školu v Mostě a byl přijat jako desátý nejlepší. "Pro zdejší mladé Romy je Mirek obrovskou motivací," dodává Eva Poláčková.