Ohlédnutí za Celostátním setkáním mládeže v Klokotech

Jak asi všichni víte, od 13. do 19. srpna 2007 se konalo Celostátní setkání mládeže v Táboře-Klokotech. Ani zástupci z našeho spolča mladých z Dolních Počernic nemohli chybět, tak se nás tam pár vydalo.
Možná jste četli nějaké články a názory na toto setkání. I já bych se ráda o pár zážitků podělila, které po třech měsících ve mně stále zůstávají.


Prožili jsme nádherný týden, který byl plný překvapení, starých či nových setkání. Naše spolčo se stihlo dostat i do televize, a hned dvakrát – mohli jsme prostřednictvím televize Noe pozdravit naše blízké doma, a tomu jsme nemohli odolat J. (www.tvnoe.cz, pak „Videoarchív“ a v něm „Středa 15. 8.“ a „Neděle 18. 8.“. Ve Zpravodajství je na konci Vox Klokoty, tam to je!!! – Pozn. redakce. )
Ale mě osobně nejvíce zaujal sobotní program, hlavně odpoledne a večer.
Odpoledne se totiž konaly hudební workshopy – byly různé oblasti hudebních stylů (např. pop, folk, …) a každá ta oblast měla ve stejný čas, ale na jiných místech svůj program, kde hrály více či méně známé kapely toho daného stylu.
Dlouho jsme se s kámoškou rozmýšlely, kam vyrazíme a nakonec jsme se rozhodly pro Davide stage – což byl punk a methal. Nevěděly jsme, co od toho můžeme očekávat. Že by slušní a tiší křesťané měli i kapely, které hrají v těchto stylech, pro mnohé lidi nepochopitelné? Nevěděly jsme.
Ale byly jsme mile překvapeny. Náš vztah k Bohu, co k němu cítíme, že je absolutně úžasný, se dá vyjádřiv i za zvýšeného hluku a tvrdší hudby. Za zvuků methalu či punku vystupující skupiny vzdávali chválu Bohu. Ale samozřejmě že jsme neseděly na lavičkách. Okamžitě jsme se vrhly do poga. J Bylo to fakt super.
Poté, co jsme se tak krásně rozproudily, jsme se šly navečeřet a nakonec byla závěrečná vigilie. Nebyla taková „obyčejná“, kdy je ticho a všichni přemýšlí o Bohu. Ne, tato byla velice neobyčejná.
Na začátku jsme vyslechli životní příběh jednoho muže. Vyprávěl o tom, jak se svojí manželkou čekali miminko, ale pak se najednou rozhodli, že si děťátko nenechají. A nenechali. Poté začal o svém činu stále více přemýšlet. „Náhoda“ tomu chtěla, aby se v té době začal seznamovat s křesťanstvím. Nakonec to dopadlo tak, že on i jeho manželka se nechali pokřtít. Bylo to hluboké svědectví. Když před vámi stojí člověk s mikrofonem v ruce, říká vám dopodrobna vše co prožíval a prožívá, své myšlenky a pocity, nemůžete vyslechnout takový příběh bez zasažení duše. Málo které oči zůstaly suché…
Poté byla hlavní část vigilie.
Skoro šest tisíc lidí stálo na louce. Stálo, aby vzdalo hold jednomu našemu Pánu.
Za zpěvu brněnské scholy jsme poslouchali a volali přímluvy či díky od zástupců z každé skupiny (organizátoři, pomocníci, duchovní, muzika…). Stáli jsme, poslouchali a při tom si promítali v mysli celý uplynulý týden – co všechno jsme zažili, co jsme slyšeli nového, viděli… Ke konci této adorace nám přinesli animátoři světlo symbolující Krista. Zapálili jsme si svíčky, které nám předem rozdali, a opět jsme se postavili. Ale to stání bylo jiné, než to předtím. Také jsme stáli, ale v rukou jsme měli Ježíše. Ježíše, který nás zachránil před temnotou. Krista, který dává všemu okolo život a smysl. Boha, který nás chrání na všech cestách. Svatého Ducha, který nás naplňuje Boží Láskou. Máme za úkol toto světlo, které držíme v ruce a které je v nás, roznášet dál. To, co je v nás, předávat ostatním lidem, například těm, co tolik toho světla nemají.
Na konci adorace jsme zazpívali naposledy táborskou hymnu a rozprchli se do našich ubytoven.
Tak skončil týden plný… Plný čeho? To je u každého jiné. Někdo je plný zážitků, další plný nových kamarádů a někdo zase plný Naděje, Síly či Lásky. Kdo ví? Ale já rozhodně vím, že pro mě to bylo plné duchovních zážitků, které mi dodaly sílu do života…

Kubík (Marie J.)