Poděkování

Dne 29. května to bude pět let od našeho slibu, od oficiálního vstupu do ASC. Nechci zde nějak rekapitulovat, jen poděkovat...

Děkuji za všechny lidi, které nám byli posláni do cesty (a jsou posíláni stále). Jmenovat nebudu nikoho – výčet by byl dosti dlouhý, navíc bych to asi nedokázal úplně.
Chci poděkovat všem, kteří se starají o webové stránky ASC, kteří tam přispívají svými zážitky, postřehy, příběhy, prostě všem, kteří mají zásluhu na tom, že jsou naše stránky opravdu „živé“.
Děkuji všem, kteří byli, jsou a budou v provinciální radě. Jejich oběti (především časové – viz zmínka našeho koordinátora v posledním Zpravodaji) Pán jistě nenechává bez povšimnutí, požehnání pak přináší nejen jim, ale i dalším členům Sdružení.
Děkuji všem, kteří věnovali svůj čas a síly tomu, že jsme nedávno mohli prožít i s našimi čtyřmi dětmi nádherné Dny salesiánské spirituality v Kroměříži.
Děkuji všem, kteří vytváří a rozšiřují Zpravodaj.
Děkuji za všechny třeba i „nenápadné“ členy Sdružení i dalších větví salesiánské rodiny, kteří trpělivě a vytrvale nesou svůj kříž. Za všechny, kteří jsou vystaveni nejrůznějším zkouškám, při nichž přináší nemalé oběti, ze kterých mohou čerpat i ostatní. (Zde udělám výjimku – děkujeme vám moc za všechno, milovaní Kvapilovi!)
Díky vám všem, kteří nás třeba ani osobně neznáte, ale my o vás víme prostřednictvím ostatních, svědectví ve Zpravodaji apod.. Jste pro nás často velkým povzbuzením.
Díky za to, že se svými starostmi a problémy se můžeme navzájem svěřit a modlit se za sebe napříč celou republikou.
A tak Ti náš milý Pane děkuji, že jsme se mohli spolu s mojí milovanou ženou Martou stát před pěti lety salesiány spolupracovníky.
Za vždy ne dost vděčné manžele Jirsovi
Michael