Rozloučení s Maruškou Chaloupkovou

Našim měsíčním setkáním říkáme "cvičení šťastné smrti". Člověk si pravý smysl tohoto označení uvědomí více až tehdy, když někdo opravdu odchází a kdy úmysl „za toho, kdo z nás první zemře“ dostane najednou hodně konkrétní podobu.

V případě měsíčních setkání u Chaloupků v Mladé Boleslavi se ale jednalo spíše o nácvik nebeské hostiny. Vždycky, když jsme pozdě večer odjížděli zpátky do Prahy, Maruška se divila, jak to, že jsme toho zase snědli tak málo, a všem ještě rychle zabalila balíček na cestu.

Věříme, že teď se již Maruška účastní opravdové nebeské hostiny. Ale jak ji tak známe, určitě se tam již zajímá o to, co je potřeba kde zařídit a připravit, aby, až tam jednou přijdeme i my, jsme se tam cítili taky jako doma.

Za společenství Praha-Jih a provinciální radu
Honza Zindulka



Životopis

Marie se narodila 28. července 1940 v Mělníku, byla čtvrtá z pěti dětí. Vystudovala jedenáctiletku s nástavbou průmyslovky v Mladé Boleslavi, v roce 1995 absolvovala teologickou fakultu UK v Praze. S manželem Jindřichem měla 3 dcery. Oba vstoupili do Sdružení salesiánů spolupracovníků, sliby skládali v roce 1984.

Nejprve pracovala v automobilce ŠKODA jako konstruktérka, později v Praze na přípravě a realizaci teplovodu z Mělníku do Prahy. V pozdějších letech byla pastorační asistentkou v Arciděkanském úřadě v Mladé Boleslavi a katechetkou. Aktivně se zúčastňovala jednání při opravách a obnově kostelů a fary v Mladé Boleslavi.

Své nejbližší po celý život obdarovávala obětavou láskou. O svou rodinu se vzorně starala a její velkodušné srdce se dokázalo rozdávat i za hranicemi své rodiny. Žila živé vztahy s mnoha přáteli, angažovala se ve farnosti při výchově dětí a mládeže.

Nejen nejbližší ji znali jako obětavou, laskavou, statečnou a důslednou, která dokázala hájit pravdu i proti většině. Zemřela v tichosti 15. května 2012, posílená svátostmi.

(sepsali její nejbližší)