Manželé Dvořákovi vzpomínají na svou salesiánskou cestu

Don Filip Rinaldi, který má dneska svátek, byl také čtvrtým nástupcem Dona Boska.

I my máme takovéhoto následovníka za ASC v Česku. Náš v pořadí čtvrtý sekretář ( koordinátor) byl Pavel Dvořák.
Pavel a jeho žena Jana si na nás udělali čas a odpověděli na několik otázek. 

                                          Miloš Jansa
 

• Mohli byste nám říct něco o vaší rodině?

My máme velkou rodinu, jsme za to Pánu Bohu vděční. Pět dětí se již osamostatnilo.  Doma s námi bydlí 13tiletá Janička a 18tiletý Tom. Letos nám přibyli do rodiny Klárka, manželka našeho Martina a Jirka, manžel naší Marušky, z čehož máme taky velkou radost.

• Jak jste se dostali k salesiánům a v kterém roce jste skládali sliby?

První salesián, kterého jsem poznal, byl P. Eda Hrbatý. Působil v Bílině a my (pár kluků před vojnou) z Prostějova jsme za ním cca 3 roky jezdili. Na brigádu. Přes den jsme pracovali a večery jsme trávili diskuzí nad životem, vírou, náhledem na svět anebo jsme jen tak tlachali. Dokázal nám dát důvěru a dokázal najít ten správný čas a ve správnou chvíli říci něco podstatného a co se nás dotklo.  Byl pro mě příkladem obětavého a pracovitého kněze.  Nevěděl jsem, že existují další salesiáni.

A mnohem později, když už byl na konci svého života v péči u Křížových sester v Kroměříži, jsem ho navštívil. Byl už v dost špatném stavu, spíše takový pomatený. Když mě tedy k němu pustili, zprvu mě nepoznal, pak jsem ho držel za ruku a on mluvil nějaké nesrozumitelné věty beze smyslu. Na chvíli jak kdyby se mu rozjasnilo, poznal mě a řekl opět cca 2 věty, které nikdy nezapomenu, že se nemám přátelit s nepřáteli, ale mám se k nim chovat přátelsky. Pozdravoval moji ženu a děti, a opět začal mluvit nesrozumitelně. 

Oddával nás P. František Baroš SDB, který nás nasměroval bez jakýchkoliv instrukcí na duchovní obnovu, kterou dával P. Jožka Kopecký st. Teprve od něj jsme se dozvěděli, že salesiáni tady působí a dokonce existují salesiánští spolupracovníci. Jakmile jsme je poznali, byli jsme nadšeni.
Sliby jsme skládali 16. černa 1990 v Hroznové Lhotě, formátoři  Jana a Pavel Popelkovi se nám moc věnovali. Děkujeme! 

• A co Ty Jano? Jak jsi to celé vnímala a prožívala Ty?

Já jsem jako svobodná salesiány neznala a nic jsem o nich nevěděla. Oslovila mě ta úžasná rodinnost, otevřenost, ochota dělat něco pro druhé a samozřejmě taky život Dona Boska, jeho laskavost, výchovný styl, hluboká víra i přes různá nepochopení, …

Jak moc vás postihly povodně na Moravě?
Byli jsme taky trochu vytopeni. Povodeň jsme díky Bohu a přátelům zvládli dobře. Oklepali omítky, vyměnili podlahy a jelo se dál.
Pěkné a povzbuzující pro nás byla okamžitá pomoc jak psychická, finanční, tak fyzická od spolupracovníků.
Takových situací, kdy jsme pocítili velkou sounáležitost salesiánské rodiny, jsme zažili víckrát.  A pociťujeme to i teď při zvládání a podpoře našeho dlouhodobě nemocného syna Toma.

• Když ses stal sekretářem, jaké zkušenosti jsi měl? S jakými pocity jsi volbu přijímal? 

V provinciální radě jsem již nějaký čas pracoval – zastupoval jsem Tomáše Kvapila. Pak jsem byl zvolen jako člen a v dalším volebním období jsem byl zvolen sekretářem neboli koordinátorem. Vzpomínám si, že jsem tento úkol přijal s obavami, jestli já jsem ten vhodný a schopný.  Ale Bůh je velký grant. A když dá úkol, dá i sílu ho zvládnout. Provinciální rada byla složená z dobrých lidí, kterým záleželo na Sdružení, a všichni jsme tzv. táhli za jeden provaz. Bylo to náročné, ale velice pěkné období.

Velkou podporou mi byla moje žena Jana. Dost jsme to společně probírali a prožívali. 

• Jak vidíte naše Sdružení, co se vám líbí nebo co by se mohlo dělat lépe, jinak?

Musíme hledat nové způsoby, jak oslovit mladé lidi, kterým se líbí Don Bosko, abychom jim dokázali nabídnout duchovní a rodinné zázemí ve světě chaosu a informačního přesycení. Jsem moc rád, že se dělají duchovní cvičení pro SHM a přátele salesiánského díla.
Líbí se mi, že dnešní provinciální rada není jen organizační buňkou zajišťující akce, ale hledá nové cesty, ukazuje nové možnosti, například strategický plán, který nám jak jednotlivcům, tak společenství dává inspiraci a podněty, a který nám může dodat chuti udělat něco dobrého a třeba i jinak pro salesiánské dílo

Přejeme sobě i všem salesiánům spolupracovníkům aby zůstali mladí duchem, byli nadšeni pro Dona Boska a vytvářeli pěkné a pevné vztahy v salesiánské rodině
                  
                 
                          Z Kroměříže zdraví
                    Pavel a Jana Dvořákovi ASC