Tuto otázku mi doma položili, když jsem se vrátil ze setkání provinciální rady s předaspiranty, aspiranty a formátory. Proběhlo o víkendu 25. – 27. února v centru Mariapoli v Praze ve Vinoři.
Jak se setkání líbilo účastníkům nemohu za nikoho z nich vyjádřit, ale mě bylo se všemi, kteří přijeli dobře. Přednáška Michala Martínka, která se dotýkala probouzení laiků v církvi, i tématu klerikalismu, pokud ne všem, tak mnohým hovořila z duše a něco si v ní našli určitě všichni. Formátoři i formovaní měli potom možnost položit si jednu či více z připravených otázek a spolu s ostatními sdílet, co mě vede k rozhodnutí, nebo alespoň zvažování, stát se členem rodiny dona Boska. Odpolední návštěva salesiánského střediska v Kobylisích byla pro ty, kteří ho navštívili poprvé, rozšířením obzorů, a ti co ho znali před rekonstrukcí měli možnost vidět jeho proměnu. Po drobném občerstvení jsme měli možnost slavit mši svatou s naším delegátem, Petrem Košákem.
I večer se nesl v duchu setkání a hlavní hosté večera, kterými byli Apatsidisovi a Švehlíkovi Poskytli možnost ptát se na jejich postoje i životní zkušenosti salesiánů spolupracovníků.
V neděli se k nám připojil „hlavní šéf“ Martin Hobza a nešlo přeslechnout jeho podotknutí přede mší svatou: „Věděl jsem, že existují liturgické texty s názvem v době války nebo rozvratu. Nenapadlo mě, že je někdy použiji.“ Po mši byl Martin vystaven mnoha i všetečným otázkám a jeho vzkaz současným i budoucím salesiánům spolupracovníkům byl jasný: „Nehledejme cob y salesiáni mohli udělat pro spolupracovníky, ani co by mohli spolupracovníci udělat pro salesiány. Hledejme, co bychom mohli udělat spolu.“
Ne na posledním místě patří velký dík Fokolarínům, kterým Mariapoli patří,a kteří se o nás starali. Všem organizátorům, se Zdeňkem Mrázkem a jeho manželkou v čele, hlídačům (Obručovým), a vůbec všem kteří se na uskutečnění setkání podíleli.
PS: Přidávám i odkaz na pár fotek přímo z akce. Stanislav Větrovský
Tak jak bylo v Praze?
