Smutná zpráva a dvě vzpomínky

Se zármutkem v srdci oznamujeme, že dne 8. října 2022 zemřel ve věku 96 let pan Jaroslav Jenerál. Rozloučíme se s ním V SOBOTU 15. ŘÍJNA 2022 V 10 HODIN na Kostelíčku v Novém Městě na Moravě.

Náš milý kamarád Jaroslav Jenerál se narodil 5.10 1926 a zemřel 8.10 2022 v 96 letech.  Takřka celý život prožil v Moravských Budějovicích. Měl široký záběr v mnoha oblastech, byl aktivní skaut, velmi se zajímal o literaturu, mnoho četl, miloval básně, které také sám skládal. Byl aktivní ve farnosti a mimo jiné se staral o farní knihovnu.

K nám do salesiánského společenství přišel sice v pozdním  věku,  ale hned byl velkým přínosem.  I když byl člověk s velkým rozhledem, k formaci přistupoval s pokorou a velkým zájmem.  Obdivoval jsem, jak sliby salesiána spolupracovníka bral jako velkou čest a životní událost. Několik posledních roků prožil u syna v Novém Městě na Moravě, ale vždy se zajímal o dění v našem společenství.

Jeho jednání se vyznačovalo určitou noblesností, skromností, ale hlavně upřímnou srdečností. Rád vzpomínám, že při každém setkání s ním, mě zahřálo u srdce.

Za společenství Moravské Budějovice            Miloš Jansa.

Když si vzpomenu na léta prožitá v Moravských Budějovicích, vždy se mi vybaví tři osoby. První je paní Jana Albrechtová, která vládla ve farní kuchyni, druhou paní Evženka, která vyháněla nejen pavouky, ale vše, co by narušovalo její představu o pořádku na faře. Třetí je pan Jaroslav Jenerál.

Pán, v době mého působení kolem sedmdesátky, ale s duší mladíka, žádný důchodce, naopak vzhledem a vitalitou nezapřel, že býval skautem, a svým přístupem k mladým, že je salesiánským spolupracovníkem. Okamžitě ochotný ke komunikaci a spolupráci. Jeho královstvím byla farní knihovna, kde s láskou pečoval o knihy a s velkou radostí je půjčoval. Snažil se, aby co nejvíc mladých našlo zálibu ve knihách, aby se jim rozšířil obzor, poznali život světců, vnímali morální hodnoty, rozlišovali mezi tím, co je normální, a co se nyní nosí. Častokrát mimo výpůjční hodiny jsem ho zastihl v přízemí fary, kde dával dohromady nejen kartotéku farních čtenářů a knih, ale snažil se i o výpis obsahu jednotlivých knih, aby zvětšil zájem o jejich přečtení. Sám byl velmi sečtělý a jeho „češtín“, jak jsem říkal jeho citu pro češtinu, byl úžasný. Obzvlášť jsme to mohli zakusit při čtení jeho příspěvků do farního časopisu „Poutník“. Vždy bylo příjemné si s ním popovídat, neboť neznal „nemám čas“. Jeho rozhled a rozsah znalostí byl velký, ale přesto zůstával skromný a pokorný, ochotný pomoci, otevřený pro druhé.
Každé další setkání s ním v následujících letech bylo radostné a obohacující. 

Díky za jeho život prožívaný láskou k Bohu a bližním.                  P. Michael Jelínek SDB