Milý Romane, moc děkuji za překlad článku dona Artime. Připomněl jsi mi několik mých dluhů vůči přátelům ze salesiánské rodiny, a tak se je pokusím napravit. Prvním je moje zkušenost s vděčností, o kterou jsem se chtěla s vámi podělit. Rok 2014 byl pro nás v mnoha směrech výjimečný. V lednu jsem byla po deseti letech odejita z týdeníku Naše rodina a Jendovi diagnostikovali vážné onemocnění. Čtyři měsíce jsem byla na úřadu práce a hledala zaměstnání... Že mi bylo hodně těžko, si asi umíte představit. Při jedné adoraci, přesně 14. května, jsem dostala velký dar vděčnosti. Napadlo mě, že můžu Pánu děkovat za dobrý plán, který s námi s Jendou má i za moji budoucí práci, o které on už ví a já se k ní postupně dopracuji. Asi se nedá úplně vypsat, jak moc mi vděčnost proměnila život. No a jak to dopadlo? Prošla jsem mimo jiné dlouhým konkurzem na Pastorační referentku pro Centrum pro rodinu při Arcibiskupství pražském, kam jsem v polovině července nastoupila. Stále znovu se přesvědčuji, že j