Přiznám se, že mi srdce přetéká radostí a i já jsem na Velehradě prožila své "nebe na zemi" .Uvědomila jsem si znovu, jak moc mám Dona Boska ráda, jak mi je milý a znovu jsem se utvrdila v tom, že vím, proč patřím právě k salesiánům.
Už třetí rok putuji na začátku července na Velehrad při pěší pouti ze sv.Hostýna.Snažím se prožívat oslavy sv. Cyrila a Metoděje co nejvíc duchovně, ale člověk se nemůže vyhnout všudypřítomným stánkům a všeobecnému rumraji.
První, co na mě proto zapůsobilo, bylo to "prázdno". Občas jsem některá místa nemohla poznat a poprvé jsem viděla kašnu na náměstí před bazilikou! A těch pár stánečků bylo milých a nic nerušících. Také ty "cyrilometodějské" davy mi opravdu nechyběly, přestože i nás bylo hodně - soudě např.podle potlesku při galavečeru.Jenomže tentokrát to byly davy laděné na stejnou strunu. Galavečer jsem si báječně užila!!! Zaslechla jsem, že byl zbytečně dlouhý a to nejlepší přišlo až nakonec, což bylo hodně pozdě.Nevím