Zdravím všechny!
Omlouvám se, že se vůbec snažím vetřít mezi spisovatele. Ale nebojte se, je to jen takový fejeton. A oč bych se chtěl podělit? Inu, moje generace stárne a i z nepatrného nadhledu (vzhledem k naší společné, věčné budoucnosti), se nám možná daří lépe než dříve zahlédnout, odkud slunce svítí a kde jsou výmoly.
Možná jste si také všimli, že život si nachází nové, jiné, cesty, že věci se dělají jinak a že občas vrhají i nečekané stíny. To je pravda a ani tomu jinak být nemůže. Chtěl bych se ale přimluvit za to, abychom život přijímali neustále s trpělivostí, nezapomněli vidět i krásné, sluncem zalité svahy a přijali i nezdary a nesoulad jako projevy života, jehož jsme, konec konců, my sami součástí. Vždyť právě život v plnosti je tím největším darem, který jsme dostali. Je jistě správné říkat poctivě, co si myslíme a nebýt servilní, žertovat, ale snažme se dát šanci i těm s jinými názory, aby nás mohli mít i tak rádi. Přece jde o to hledat a pečovat o projevy Ducha a Živo