Milovaní, Dnes je to přesně měsíc, kdy jsme se v rodinném kruhu, uprostřed nedělního oběda dozvěděli, že Pán náhle a nečekaně povolal k sobě našeho syna Petra. Petr po dokončení studií na VOŠ v Děčíně, kde vystudoval obor železniční stavitelství, pracoval u firmy zabývající se stavbou železničních tratí. Postupně se „vypracoval“ až na pozici asistenta stavbyvedoucího pro železniční spodek i železniční svršek. Jeho poslední dokončenou stavbou byla rekonstrukce žst. Zábřeh na Moravě a obnova trati Zábřeh – Hoštejn. Pro své kvality a zodpovědný přístup ke svým kolegům i k práci byl od ledna 2006 přeřazen na obnovu železničních tratí na Slovensku. Pro firmu, u které Petr pracoval, to byla tzv. „zahraniční vlajková loď“. Žel svou práci, kterou měl tak rád, nedokončil. Při práci na železničním koridoru, který se rekonstruuje za částečného provozu, byl 19.února v 8,44hod u obce Červeník sražen projíždějícím osobním vlakem a na místě zemřel. V okamžiku, kdy jsme se tuto zprávu dozvěděli, nás napadla hříšná otázka: „Pane Bože proč? Proč zrovna náš Petr? Vždyť jsi již před 21 lety povolal k sobě také našeho syna Ondřeje? Pro každou mámu a pro každého tátu je asi nejhorší, když přežijí své vlastní děti, a musí se dívat na jejich hrob. My tedy máme takové hroby dva. Na smutečním oznámení jsme Vás žádali o Společenství modlitby. Ještě téhož dne, tj. v neděli 19. února odpoledne, nám začali docházet Vaše projevy účasti, zprávy o Vašich obětech, mších svatých a modlitbách za našeho syna, za jeho duši i za posilu pro nás. V mnoha případech jste velmi obětavě nabízeli a stále ještě nabízíte pomoc fyzickou i finanční. Přátelé všem Vám za tuto službu lásky nesmírně děkujeme. Doslova a do písmene jste Vy všichni Salesiáni, Dcery Panny Marie Pomocnice a Salesiánští spolupracovníci naplnili slova Pána Ježíše: „Neste břemena jeden druhého“. Dnes víme, že „Společenství modlitby“ není v Salesiánské rodině prázdný pojem, ale jistota a pevný základ pro ty, kteří společnou modlitbu rodiny Dona Boska opravdu potřebují. Přiznáme se, že díky tomuto „Společenství modlitby“, se naše bolest a prvotní zoufalá otázka směřující k Bohu, proměňuje v milost a v pokorné přijetí Boží vůle. Nikdo z nás nemá právo „plést se Pánu Bohu do řemesla“. Nikdo z nás neví, od čeho zlého Pán našeho syna uchránil. Nikdo z nás neví, pro koho se třeba Petrovou smrtí otevřelo nebe. To ví jen On, náš nebeský Otec. Každý otec přece dělá pro své děti jen to nejlepší, a proto i my,Jeho děti, Otcovu vůli s pokorou přijímáme. Již dnes máme vážný důvod k tomu, abychom se mohli domnívat a tím pádem i radovat, že obě naše děti Petr i Ondřej jsou v nebi a společně se snaží pomáhat nám všem, kteří jejich pomoc a přímluvu potřebujeme. Původně jsme chtěli poděkovat každému z Vás osobním dopisem, ale je Vás doopravdy tolik, že se to nedá zvládnout. Také bychom neradi na někoho z Vás zapomněli. Proto volíme tuto formu moderní techniky. Jsme velmi rádi, že společně s Vámi se všemi můžeme spoluvytvářet a spoluprožívat rodinu Dona Boska. Ještě jednou Vám všem za Vaše obětování mší svatých, modlitby, projevy účasti a jakoukoliv pomoc upřímně děkujeme. Pán Bůh Vám všem odplať. S vděčností a úctou i nadále o Společenství modlitby prosí Krista a Jaroslav Janštovi ACS.