„Potvrzujeme prožití jednoho dne v salesiánské řeholi.“

Toto potvrzení si odnášeli účastníci Dnu o řeholním životě, který se v královehradecké diecézi konal již po třetí, aby dětem nabídl možnost zblízka poznat různá řeholní společenství. Tentokrát ho pořádali salesiáni a salesiánky v pardubickém středisku na svátek svaté Terezičky, tedy 1. října.

Již před devátou hodinou ranní se kolem místa konání rojili rodiče a katecheté s dětmi v očekávání, co jim dnešní den přinese. Na úvod každý dostal papírovou ruku s citátem dona Boska či Marie Dominiky Mazzarellové a s pěti symboly – štětcem, kuchařskou čepicí, míčem, malířskou paletou a hudební notou a štětkou na bílení. Rozhodli jsme se totiž, že dětem umožníme vyzkoušet si život v salesiánské řeholi prakticky. Nejdříve účastníky ale čekalo uvítání v místní kapli a tři scénky, které představily naši řeholní společnost. Tu první předvedli pardubičtí salesiáni a jejím tématem bylo setkání dona Boska s Bartolomějem Garellim a to sice ve třech verzích, z nichž jen jedna byla správná /což děti nakonec uhodly/. Marii Dominiku Mazzarellovou představily hradecké sestry salesiánky spolu s animátorkami formou muzikálu a závěrečná scénka patřila sebranickým salesiánům a misiím /bylo to velmi dramatické, neboť se jednalo o sežrání misionáře, ale nakonec to dobře dopadlo/.
Po rozdělení do skupinek nastala tedy pro děti možnost praktické zkušenosti řeholního života v již výše uvedených „dílnách“. V kuchyni tvořily jednohubky a sladké kuličky, v kapli si nacvičovaly píseň k donu Boskovi, na hřišti si vyhrály do sytosti, na zdi si zkousily své malířské schopnosti /nutno podotknout, že malířská schopnost byla patrná spíše na oblečení dětí/ a v dílně tvořily okrasné kolíčky. Rodiče a katecheté měly současně možnost se dozvědět něco více o salesiánech, spolupracovnících a sestrách a klást všetečné otázky.
Po dobrém obědě si měly děti možnost vyzkoušet na různých stanovištích své dovednosti a pak už nás čekala závěrečná mše svatá, při níž nás Jindra Čáp vyzval, abychom se zadívali do tváře dona Boska, tak jako on se díval na Krista. Pak ještě na závěr památeční obrázek a - jak jinak v Pardubicích – perník na cestu a jeden den salesiánské řeholi byl za námi.

Jana Svobodová