Svědectví P. Jiřího Jeniše o tatínkovi

Dnes (10.12.) jsem se stal nejstarším chlapem své rodiny. Po dlouhém zápase s plicní fibrózou Bůh povolal táty do nebeského království. Byl to dobrej chlap a já nemám obavu o to, že by nebyl v Boží blízkosti. Měl dostatek času a my byli okolo něj, zejména poslední dny a týdny. Žil z Eucharistie, pravidelné modlitby a smíření s Bohem, ale i s každým z nás. Všem z nás dětí napsal dopis a já se těším na to, až jej budu číst. Na druhou stranu, říkal co měl na srdci, a já jsem hrdej na to, že to byl můj otec. Jednou jsem měl na sobě tričko s nápisem "Žiju, protože mě rodiče chtěli." Tak jsem položil přímou otázku. A dostal jsem odpověď, že ano. Táta při té vší těžké nemoci měl milost prožít něco, co bych nazval ideálem ochodu člověka z tohoto světa. Díky táto, jsem na tebe fakt hrdej.

 ... Často říkal: "Hlavně dobrý vztahy." 

Táta ještě v době totality hned jak skončila nedělní mše svatá vyběhl před kostel a čekal, jak vyjde nějaký borec ve vojenské uniformě a hned se ptal, zda má čas a může jít k nám na oběd. Ti kluci co v kostele často byli, tak sloužili nad vesnicí v kasárnách. Byli v cizím prostředí a jistě nebylo snadné odejít na mši a ještě tam, kde to neznali. A táta těmto cizím vojákům dával zakusit křesťanské přijetí a otevřenou farnost. Pro mě osobně to byla velká škola do života, abych se díval okolo sebe, abych se uměl rozdělit. Někteří z nich ještě po letech psali občasné dopisy, jak se zamilovali, vzali se, přišly děti, ... Díky táto za příklad.

Ještě mě napadlo, kdybyste někdo chtěli nechat o tátovi nějaký vzkaz, jak jste ho viděli, zkušenost, ...

Můžete nám napsat: https://forms.office.com/e/yS3gDv0z0s

Zpracovaly z FB Marie Šimonová a Radka Kozáková za PR