Živý dům žije aneb místní konference Severočechů s Pražáky

15. březen v datech:

1400  V Praze proběhla korunovace Žofie Bavorské, druhé manželky Václava II.

1875  John McCloskey se stal prvním americkým kardinálem.

• 1985  Zaregistrována první internetová doména s příponou .com.
• 1990 Ve věznici Leopoldov začala protestní hladovka vězňů.
• 2025 Své narozeniny oslavili spolupracovníci Marta K., Jaroslava V., Petr H., Jan H
• 2025 V Teplicích proběhala historicky první společná konference společenství Praha Sever I a Severní Čechy

A nyní už podrobněji k naší konferenci. V Živém domě bylo od rána živo. Tepličtí spolupracovníci a spolupracovnice spolu se salesiánem Žankem připravili jednak potřebné prostory pro skupinky, jednak úžasné občerstvení v podobě kávy, čaje, různých sladkostí, slaností apod. Takže ti, kdo dorazili ze vzdálenějších koutů a koutků země, se stihli před vlastní akcí dostatečně nasytit. Celkem se nás z obou společenství sešlo 29, což představuje téměř 60% členů. Úderem deváté (takový byl plán) jsme sice nezačali, ale o pět minut později už ano. Po seznámení s organizací celého dne jsme se rozdělili podle témat do čtyř skupinek, jejichž „vedoucí“ si své svěřence odvedli na určená místa. Jedna skupinka se zabývala tematikou mladých, druhá otázkami týkajících se možnostmi apoštolátu těch starších, další pak všeobecným kněžstvím a poslední hledáním svého místa v současné církvi. Po dvouhodinovém bloku s jednou přestávkou na doplnění (a také vyprázdnění) tekutin a exkurzí po domě (díky, Žanku) jsme se sešli u výtečného oběda, podávaného samoobslužnou formou. Tento čas jsme využili k individuálním i skupinovým hovorům o tom, čím v současnosti žijeme, seznamovali se s novými tvářemi nebo vzpomínali s těmi známými – na společná dávná setkání a zážitky, na naše děti, které tehdy byly maličké a dnes už mají svoje děti, na ty, kteří už nás očekávají v nebi… Následovalo seznámení s výstupy z jednotlivých skupin. Osobně jsem byla velmi potěšena tím, jak se všichni do debat zapojili, ze všech skupinek zaznělo spoustu myšlenek a podnětů. Myslím, že velmi důležité bylo také to, že se o těch věcech mluvilo napříč nejen našimi severočeskými třetinkami, ale i jedním z pražských společenství. Pro mě to bylo velmi obohacující. Po závěrečném požehnání někteří „přespolní“ odjeli do svých vzdálených a ještě vzdálenějších domovů, ostatní ještě setrvali v přátelském společenství. Sama za sebe jsem za toto krásné setkání opravdu vděčná, děkuju všem za jejich příspěvky, sdílení, povzbuzení, za to, že jsem je tu mohla potkat, za celkovou atmosféru radosti a naděje. Výstupy ze skupin dáme urychleně do kupy a pošleme provinciální radě k dalšímu zpracování.

Dagmara Beránková