V sobotu 12. 4. jsme se sešli na Jižních Svazích k místní konferenci. Nebylo nás sice mnoho, ovšem na rozebrání navržených témat nás bylo akorát a mohli jsme si v závěru říct – cituji Jacka Nicholsona v Lepší už to nebude: „Tak jsme si hezky pokecali, sousede…“
Začali jsme mší svatou, kterou celebroval Tonda Špaček. Následně jsme se s z kostela přesunuli do sálu a občerstvili se kávou a čajem, poté již písní k Duchu Svatému, a rozdělili jsme se na dvě skupinky. Dopoledne jsme rozdělili do dvou bloků s krátkou přestávkou. Zaměřili jsme se na téma „Jaké jsou naše (ASC) hodnoty, umím si je definovat a stát si na nich?
Podtémata související, která jsme měli k prodebatování byla následující:
1. Proč jsem ASC, jak je to pro mě důležité, stálo a stojí mi to za to?
2. Mám obavy, jsem rozčarovaný/á, nespokojený/á, vidím příležitosti nebo obohacení?
Každé podtéma jsme probírali cca 45 minut a psali si „výstupy“. Ve 12 hodin nám Katka Suchomelová připravila téměř slavnostní oběd a po něm jsme se pustili do hledání společných závěrů našich dvou kroužků.
Plně jsme se shodli na tom, že být součástí salesiánské rodiny je rozhodně přínosem a jelikož nás oslovila spiritualita Dona Boska, byli jsme tím jednoduše povoláni mezi salesiány. Je pro nás důležité, že v našem společenství panuje otevřenost, důvěra, rodinnost, vzájemná podpora. Hodně z nás do salesiánské rodiny „přitáhl“ některý určitý salesián. Hodně z nás zná salesiány již od dětství. Oslovuje nás, že se salesiáni věnují mládeži a potřebným.
Rozčarování v mnoha případech pramenilo z přístupu některých salesiánů, ale vlastně i lidí v prostředí, kde se pohybujeme, že neodlišují salesiány spolupracovníky a salesiánské spolupracovníky. Viz např. „Protože jste zaměstnanci salesiánského střediska, pro mě jste všichni salesiáni spolupracovníci.“ Další rozčarování plynulo z dojmů, že ASC jsou občas bráni spíš jako přítěž než podpora salesiánské rodiny. Rozčarování jsme pocítili např. i při volbách, ať do místních nebo právě provinciálních rad, kdy se sice kandidáti do voleb hlásili, ale pouze z důvodu „aby tam za ten a ten obvod někdo byl“. Jako kdyby mezi tolika ASC nebyl nikdo, kdo by opravdu chtěl své síly věnovat PR ASC. (No ale... pohleďte na USA! Taková obrovská země a najdou pouhé dva kandidáty na prezidenta, a to ještě TAKOVÉ...) Obavy se objevily ve smyslu, jak bude dál pokračovat společenství (a nejen naše), když nemáme „dorost“ a jak si udržet radostnost a optimismus, když nás potkávají různé životní peripetie, objevují se nepříjemné kauzy atd.
Nicméně, přátelé – jsme stálými optimisty a udržujeme si salesiánskou radostnost. S modlitbou se dá zvládnout ledacos!
Zpracovala Pavla Jungmanová
Místní konference společenství Fryšták ve Zlíně
