IV. Téma formačního plánu 2025

Naše poslání k potenciálním spolupracovníkům 

• Jsme my těmi, kdo nesou radostnou zvěst evangelia a naše salesiánství  (poselství o Donu Boskovi) druhým?

• Napadá mě někdo takový v mém okolí, komu bych tuto „službu“ mohl prokázat?

• Přijímám své salesiánství jako radost nebo jen jako povinnost?

• Nebojím se/nestydím být na sociálních sítích (ve virtuálním prostředí) aktivní?

Společenství Botič

1. Jsme my těmi, kdo nesou radostnou zvěst evangelia a naše salesiánství (poselství o Donu Boskovi) druhým?.

• Snadněji se nese radostná zvěst těm, kteří mají v sobě touhu, mají zájem, ptají se. Ale i když tomu tak není, stojí za to je oslovovat.

• Myslíme si, že jsme zodpovědní i za to, že salesiánští spolupracovníci nevymřou.

2. Napadá mě někdo takový v mém okolí, komu bych tuto „službu“ mohl prokázat?

• Třeba ti, co jsou v kostele noví nebo např. snoubenci, které jsme doprovázeli, pokřtění katechumeni. Je třeba dále se o ně zajímat, doprovázet je.

3. Přijímám své salesiánství jako radost nebo jen jako povinnost? Když nám naše prožívání salesiánství dává smysl, je i radostné.

4. Nebojím se/nestydím být na sociálních sítích (ve virtuálním prostředí) aktivní?

• Ano bojíme se dávat na sociální sítě své osobní prožitky. Ale měli bychom být vynalézavý v tom, jak o sobě dát vědět ostatním. Např. tam, kde je ve farnosti více spolupracovníků, vytvořili nástěnku s fotkami těch, co do společenství patří a s vyprávěním o Donu Boskovi.

Za jednu polovinu společenství Botič Jana Macháčková

Společenství Praha sever II

- jestli jsme těmi, kteří nesou radostnou zvěst evangelia, musí posoudit jiní. Ale měli bychom se snažit být radostní a laskaví apod.

- jestli máme oslovovat ohledně spolupracovnictví: když se nám někdo zdá v okolí se sales. charismatem, měli bychom nabídnout, rozhodně ale nepřesvědčovat. Je ale taky otázka, abychom měli co nabídnout, aby byli lidé, kteří by se jich ujali, společenství, které je bude rádo provázet a věnovat se jim …  Dnešní mladí se bojí závazků, možná do budoucna bude více lákat „volnější“ sdružení Přátelé DB, podobně jako dříve byli Exalievi – možná téma na příští konferenci?

- své salesiánství přijímáme jako radost, hodně nám dalo pro výchovu našich dětí, spolehlivé přátele, duchovní život atd. Někdy je to trochu i povinnost, nebo možná spíš „věrnost“, snažit se najít čas na spolčo, na DC apod.  Cítíme to ale hlavně jako dar, je to prostě v nás, podobně jako víra.

- my starší moc na soc. sítích aktivní nejsme, ale je a bude to potřeba, takže se snažme nebýt aspoň moc negativní. Je velmi potřebné, aby ti, kteří toho více znají a více se v tom orientují, pomáhali mládeži a dětem vysvětlovat úskalí a pomáhat jim naučit se rozlišovat pravdivé informace od nebezpečných a falešných.

Příspěvek zaslala Anežka Hesová

Společenství Severní Čechy – Novoborsko

1. Shodli jsme se, že se dle svých vlastních schopností a sil snažíme vnášet tyto hodnoty do svých rodin, farností, společenství, zaměstnání, prostě tam, kde se nacházíme.

2. Ano, každý z nás máme kolem sebe někoho, kdo potřebuje, aby se cítil přijatý, aby mu někdo naslouchal, vnímal ho apod., a to bez podmínek. Je důležité takové lidi vidět a umět se s nimi zastavit ve svém běžném shonu, nabídnout jim svůj čas a srdce. Mohou to být děti, mladí, ale také třeba naši osamocení rodiče, nebo lidé, kteří se jakýmkoli způsobem se ocitli na okraji a jsou přehlíženi

3. Všichni jsme se shodli na tom, že jsme rádi, že můžeme být salesiány. Někteří mluvili o neustálé fascinaci Donem Boskem a stále nové inspiraci tímto světcem pro život s mladými; pro mnohé je důležitá rodinná atmosféra a společenství, kde se vzájemně podporujeme, pomáháme si a často se podílíme na společném apoštolátu. To neznamená, že někdy nezažíváme taky bolest, únavu a třeba i nepochopení ve vlastních řadách.

4. Jsme starší společenství a na sociálních sítích se pohybujeme většinou v omezené míře – někdo vůbec, někdo občas, spíš využíváme pro vlastní přehled, jako zdroj informací a sdělení. Aktivně jako komunikační prostředek s mladými je používají jen jedinci.

Dagmara Beránková