Pozdrav od manželů Česalových

Milí přátelé spolupracovníci,

již delší dobu si říkám, že opět musím napsat pár řádek o nás  (vlastně píše Pavel). Mohu říci, že ještě před třemi týdny by to byly zprávy docela optimistické. Opakovaně mě pan doktor na hematologii na Vinohradech říkal, že s nemocí se nejen přetahuji, ale dokonce i docela trochu vítězím. Neopomenul dodat, že to tak nebude stále, což vím, ale je to nadějné. A tak jsem si hezky užívala hezké jarní dny na naší zahradě atd.

 A tak ale jak se říká „neštěstí nechodí po horách, ale po lidech“. Poslední dobou mám neuropatické problémy na končetinách, především na nohách. Je to tak, že od chodidel až nad kotníky mám nohy necitlivé jakoby zmrzlé. Je to zřejmě následek léčby a dialýzy. Tak se stává, že občas zakopnu, nebo i upadnu, protože necítím nerovnosti.  Pády byly naštěstí vždy doma do měkkého, tak jsem jen volala na Pavla, až mě zvedne. Sama to nedokážu.  Až poslední pád tak šťastný nebyl. Na procházce jsem i s chodítkem upadla na ulici na chodníku tak nešťastně, že jsem si roztříštila pravý loket. Na traumačce v litoměřické nemocnici konstatovali, že loketní kloub je na drť a nelze ho operovat.  To i vzhledem k mému onemocnění a věku. Po několika dnech mě ještě dodatečně zjistili, že mám prasklinu na stehenní kosti nad kolenem. A tak mám na ruce sádru a na noze ortézu. Tím jsem absolutně nepohyblivá. Po dvou týdnech v nemocnici mě Pavel  vzal domů. Pomocí hospicové půjčovny mám polohovací postel, což je skvělé a vysoké chodítko, do kterého se několikrát denně s jeho pomocí mohu postavit. Víc nesmím. A tak mě na dialýzu převáží sanita vleže na lehátku. Jen přeložení na něj a zpět je pořádná makačka pro dva chlapy. Naštěstí mě léčbu bolesti, když jsem se vrátila domů, nastavil doktor Karel Dlask, z ambulance léčby bolesti z hospice. V nemocnici s nějakým mírněním bolestí nedělali žádné velké starosti, hrůza! Tam člověk úplně zbytečně trpí jak pes. Doktoři jsou v tomto smyslu zcela nevzdělaní. Měli by to zažít na vlastní kůži. Jednou týdně mě také zajíždějí děvčata z domácí hospicové péče osprchovat (na lůžku). Ostatní péče je všechna na Pavlovi a na našich domácích…. Každou neděli se účastním mše sv. na Noe a náš P. Lukáš mě chodí podat svaté přijímání. Jak se vše bude dále ubírat, to ví jen Bůh. Ale malé pokroky, abych byla posléze pohyblivá, dělám. Tak se snažíme být optimističtí.

            A tak jsem vám všem moc vděčné za vaše modlitby. Prosím nepřestávejte, díky, vaše Lída.