Duchovní obnova ve stopách významných osobností počátku Salesiánského hnutí – Františka Saleského a Jana Boska (a dalších svatých). V prosinci loňského roku oslavil salesián Petr Němec (misionář v Bulharsku) 75. narozeniny. Od svých spolubratrů dostal dárek: cestu po stopách svatých. Jako doprovod a znalec života a míst působení mnoha svatých s ním vyrazil na čtrnáctidenní putování Jan Ihnát. A moje maličkost je doprovázela (bylo to zároveň i putování důchodců jubilantů, kteří jsme v rozmezí půl roku oslavili 75, 75 a 65 let života)
Organizátor Janko naplánoval v druhé polovině června první týden pobytu ve Francouzském Annecy. Zde jsme (po cca 1 100 km) bydleli v klášteře kontemplativních sester Navštívení, který je součástí baziliky. Sestry byly velice milé a rovněž se starali o naše žaludky. A neustále z jejich úsměvů vyzařovala radost, vstřícnost a hluboká víra. V bazilice jsme se modlili u hrobu Jany de Chantal a Františka Saleského, kde jsme společně sloužili mši svatou.
V samotném Annecy jsme navštívili mnoho míst spjatých s Františkem Saleským a dalšími svatými:
- kostel biřmování FS
- katedrála sv. Petra, kde byl FS vysvěcen na kněze
- biskupskou katedrálu
- muzeum u baziliky
- mše sv. v kryptě baziliky, kde je oltář, který daroval Jan Bosco
- kostel sv. Mauricia, kde František přijal první sv. přijímání a svátost biřmování
- sochu sv. Františka atd.
V okolí Annecy jsme navštívili:
- La Roche, škola a kostel Jana Křtitele kam FS chodil
- Thorens, kostel sv. Mauricia, kde byl FS pokřtěn
- místo (původně hrad) kde se FS narodil (dnes kaplička), kde jsme sloužili mši sv. za salesiánskou rodinu
- Thonon – hrad Alinges, kde měl FS útočiště (tam jsme se rovněž pomodlili u památníku dětí na místě, kde byly jako třída naposledy spolu – při zpáteční cestě se jejich autobus srazil s vlakem a sedm z nich zemřelo)
- Cluses – kostel a na hřbitově skauta Jeana Louise Mivela, který 25 let jezdil s humanitární pomocí do Bulharska
Po týdnu jsme se se sestrami rozloučili, poděkovali a vyrazili na cestu do Itálie. Cca po 300 kilometrech jsme dorazili na Colle don Bosco, kde se nás opět ochotně ujali bratři salesiáni a ubytovali nás ve svém institutu a k dispozici nám dali rovněž jejich jídelnu. V neděli jsme se v bazilice v Colle Don Bosco společně s poutníky zúčastnili mše sv. s přenesením Nejsvětější svátosti.
V okolí Colle Don Bosco jsme navštívili a modlili se:
- v Morialdu v kostele sv. Petra (v části Castelnuova), kam pravidelně chodil Dominik Savio
- Castelnuovo, odkud pocházejí 4 svatí a kostel, kde byli všichni pokřtěni
- Mondonio – dům, kde zemřel Dominik Savio + kapli Dominika Savia
- Caprilio – prošli jsme cestu matky Markéty (cca 10 km), kam chodila každý den k matce do rodného domu + kostel, kde se vdávala
V Turíně na Valdoku:
- jsme sloužili mši sv. ve světničkách Dona Bosca - kde zemřel
- Baziliku Panny Marie Pomocnice s hrobem Dominika Savia
- Kostel sv. Františka Saleského
- Pinardiho kapli
V samotném Turíně:
- Kostel Františka z Asisi
- Dóm, kde je vystaveno Turínské plátno
- Kostel Panny Marie utěšitelky, kam se chodil Don Bosco modlit
V závěru týdne jsme se v bazilice pomodlili křížovou cestu, odsloužili mši sv. v kostelíku u sester Kontemplativní Fraternity Marie z Nazareta a s nimi společně povečeřili.
Druhý den nás čekalo 1 000 km zpět do Prahy.
A co dodat na závěr?
Pro mě osobně to bylo společných 14 dnů s lidmi hluboce duchovně založených, přiblížení a poznání životních příběhů svatých, o kterých jsem sice slyšel, ale bez hlubších znalostí. Rovněž setkání s lidmi nejrůznějších národností, kteří se o nás všude starali je pro nás výzva, abychom se i my (já) chovali podobně.
Rovněž jsem si uvědomil, že náhoda není Náhoda.
A že Pán naše cesty vede i s humorem jsme se několikrát také přesvědčili.
Jeden příklad: po večeři jsme měli na Colle Don Bosco rezervovanou kapli ke mši svaté. Trochu jsme měli dilema, jestli dodržíme eucharistický půst.
Výtahem jsme vyrazili pro věci ke mši. Výtah se rozjel – ale tak 10 cm. A zastavil. Světla zhasla. Zvonek nefungoval. Signál v kovovém výtahu žádný. V blízkosti také nikdo. Venku přes třicet stupňů. Ve výtahu snad víc. Nakonec jsme se dobouchali a bratři salesiáni zavolali servis. Když mechanik dorazil, výtah nerozjel. Dveře zvenku neotevřel. Nakonec odněkud zvrchu sešplhal šachtou na strop výtahu a dveře otevřel. A my konečně po hodině mohli jít bez výčitek slavit mši svatou.
Takže díky za společně strávené dny s Petrem a Jankem ve společnosti svatých.
Karel Kroupa, ASC Podblanicko
Duchovní obnova ve stopách významných osobností
