Vážení přátelé, přišlo by mi velice líto se s Vámi nepodělit o nevšední zážitky z cesty do Turína a jeho okolí. Nejsem žádný spisovatel a některé věci spíše tuším, než abych napsal, že vím jistě. Tak Vás to snad neodradí od dalšího čtení.
Nápad vycestovat po stopách našeho zakladatele vznikl asi před rokem, kdy se uvažovalo o slibech našeho formačního společenství. Měl to být společný duchovní zážitek pro formované a jejich formátory s drobným problémem, že chceme jet společně a třicet lidí autobus nenaplní. Proto bylo osloveno prostějovské SHM a doplnilo autobus o dvacet mladých lidí z jejich řad - prostě krása. Rok nelehkých příprav uběhl jako voda a my plni očekávání usedáme v pátek večer 24. října v 18 hod. v Prostějově u TESCA do přistaveného autobusu. Jako průvodce a duchovní doprovod je nám představen P. Filip Mareš SDB a vydáváme se na čtrnáct hodin trvající noční cestu. Díky skvělým řidičům a pravidelným přestávkám cesta rychle uběhla a my stanuli v sobotním ránu na naší první zastávce nad Turínem u baziliky SUPERGA.
Počasí nám přálo a po noci v autobuse sluníčko a azuro. Je zřetelně cítit, že nás má NĚKDO hodně rád.
- - sobota pohledem Helenky Kapounkové - -
Bazilika Superga byla postavena na poděkování Panně Marii za vítězství nad francouzským vojskem. Po prohlédnutí baziliky jsme se zastavili na místě, kde v 1949 při leteckém neštěstí zahynulo fotbalové mužstvo FC Turín. Také se tady nachází pohřebiště savojských knížat.
Na pozadí krásného výhledu do okolí jsme zapózovali našemu fotografovi, aby zvěčnil účastníky poutě.
Po půl hodině jsme dorazili do našeho vytouženého cíle, do Colle Don Bosco, kde jsme se ubytovali. Byli jsme překvapeni celým areálem, rozlehlostí budov a úžasných posvátných míst.
Celému místu vévodila mohutná dvoupatrová bazilika sv. Dona Bosca. V horním patře baziliky krátce po ubytování jsme vyslechli přednášku o vzniku této baziliky. Dozvěděli jsme se, že na místě baziliky stál rodný dům dona Bosca, i když dříve bylo určeno jiné místo jeho narození. Prostor horní baziliky je architektonicky ztvárněn jako Noemova archa, znázorňující celou církev. Monumentální osmipatrová socha vzkříšeného Ježíše s rozepjatýma rukama symbolizujícího otevřenou náruč pro každého člověka se nachází na stěně v čele presbytáře. Po zajímavém výkladu jsme měli volné odpoledne k odpočinku, prohlídce muzea a kostelíka Panny Marie Pomocnice křesťanů.
Večer jsme se prošli do blízké vesnice Murialdo, kde žil pár let Dominik Savio a kde rok a půl bydlel Jeník Bosco u dona Calossa. Ale Jeník se s Dominikem tady kupodivu nepotkal. Zde v kostelíku jsme měli krásnou mši svatou. Vraceli jsme se za tmy šťastni a vděčni za vše Pánu.
- - v psaní pokračuje Jana Macháčková - -
Krásné slunečné počasí pokračuje a naše putování také.
V sobotu k polednímu dorazíme na Colle don Bosco, kde jsme ubytováni. Pobyt zahájíme setkáním v horní bazilice. Je to výjimečné místo, původně železobetonová stavba, která byla díky darům obložena dřevem a tak vznikla podoba lodi (jakožto Noemovy archy), na jejíž palubu vstupující vítá sám Vzkříšený Kristus. Hned jsem si pomyslela, že takové by měly být všechny naše kostely, protože ze Zmrtvýchvstalého Krista v nadživotní velikosti čiší neskutečná naděje a pokoj. Opravdu jsem se zde cítila jako na lodi, která s Ním přečká všechny bouře a potopy světa i našich životů.
Než dorazil na úvodní slovo náš průvodce Filip, ujal se nás místní salesián a neskutečně živě a po italsku nám odvyprávěl začátek oratoře Dona Bosca – příběh o setkání Dona Bosca s Bartolomějem Garellim.
Filip nám následně představil, co vše si můžeme na Colle don Bosco prohlédnout. Od spodní kaple baziliky, kde stál rodný dům Dona Bosca, po domy, v kterých následně pobýval se svou maminkou a bratry. Zachovalý ráz krajiny mě uchvátil a umožnil si více představit, co se zde před 200 lety odehrávalo. Také otevřené expozice ukazují, jak malý Jeník žil, v jaké prostotě, 
jednoduchosti, chudobě. Kontrast oproti dílu, které s Pánem vybudoval. Silně jsem pociťovala mateřského ducha matky Markéty, jejíž socha vévodí vstupu k domu jejího syna Josefa, kapli P. M. Růžencové, kde se Don Bosco setkává v r. 1854 s Dominikem Saviem, a kostelu P. M. Pomocnice stojícího na místě domu nevlastního syna Antonína. Šrumec turistů mi navodil atmosféru, kdy zde bylo živo, protože zde malý Jeník předváděl svá představení. Připomíná to i sousoší z r. 1929 umístěné k výročí jeho beatifikace. Kouzelný je i mírný svah, který je v noci osvětlený a
jsou zde vyobrazeni vlci, kteří se stávají podle snu Jeníka v 9 letech beránky. Za zadní stranou areálu se tyčí na kopci kříž, pod nímž je na mapě vyobrazeno, kde všude ve světě salesiáni působí.
Nejsilnějším momentem toho dne pro mne byla modlitba ve spodní části baziliky u relikvie Dona Bosca za hlavním oltářem. Je zde obrovský obraz Dona Bosca, to 
nejznámější vyobrazení. Sedla jsem si tam a dlouho na něj hleděla. Ptala jsem se ho, co by po mě chtěl. A najednou mi vyhrkly slzy do očí. V tu chvíli přišel starý pán, sedl si vedle mě a také mu tekly slzy. Tak jsme tam tak spolu sdíleli své dojetí, možná stesk, nevím. Každopádně i když jsem měla v plánu se ještě ven projít, přišlo mi, jako by mě Don Bosco nechtěl pustit. Měla jsem pocit, že se od něj nemohu odlepit. Přitahoval si mě svým hlubokým pohledem plným naléhavosti, vážnosti, ale i dobroty a milosrdenství. Měla jsem pocit, že mi říká, abych se před sochu Panny Marie šla modlit za jeho kluky. A tak jsem tedy šla a předložila bratry salesiány té, které se Jan tak často odevzdával.
V 17 hodin jsme společně vyrazili procházkou do nedalekého Murialda, cca 20 minut chůze. Zde žil do 10 let Dominik Savio (1843–1853) a Don Bosco sem chodíval za Donem Calossem, prvním duchovním otcem po smrti svého tatínka. Tady jsme sloužili mši svatou na poděkování za všechny, kteří nás nějakým způsobem doprovázeli na naší cestě víry.
Večer už nás čekalo posezení při dobrém víně a dojídání zásob z domova.
Ač jsme v této skupině tak trochu vetřelci, protože nejsme ani ze společenství ŠOP, ani z SHM, ani animátoři, stejně jsme se opět cítili jako kdybychom byli nedílnou součástí.
Nedělní ráno jsme začali mší svatou v dolní části baziliky a následně vyrazili směr Mondovio, místo působiště Dominika Savia. Po cestě jsme se ještě zastavili na krásné vyhlídce na Alpy a úplně nečekaně u místního vinaře, který nám ochotně udělal degustaci a zajistil tak dostatek vína na večer, ale i minimálně půl hodinové zpoždění. Každopádně zbytek výpravy, která na nás čekala v autobuse, nám to snad odpustila. Pohostinnost vinaře byla opravdu famózní.
V Mondoviu Dominik žil a chodil do školy 2 roky. Zde byl také v kapli u cesty pohřben. Dozvěděli
j
sme se, že během procesu blahořečení byly ostatky Dominika salesiány doslova ukradeny a převezeny do Turína. Tak snad to Dominikovi nevadí, když leží na stejném místě jako jeho velký vzor. Z prohlídky mě zaujaly mašle a pentle, které zdobily dům Dominika na poděkování za vyslyšené prosby za šťastné narození dětí. Dominik je totiž patronem budoucích maminek, které mají komplikace s těhotenstvím. Díky jeho modlitbě, objetí a obdarování stuhou (škapulířem) byla jeho maminka uzdravena z těžké nemoci během těhotenství.
Také jsme prošli Castelnuovem, městem svatých, protože odtud pochází don Cafasso, druhý duchovní vůdce Dona Bosca, jeho synovec don Allamano, kardinál Cagliero, misionář, podle kterého je pojmenován salesiánský misijní program, a také již zmiňovaný Dominik Savio.
Zde jsme se také vyfotili u první sochy Dona Bosca, která vznikla do 10 let od jeho smrti.
Nastal čas oběda, a tak jsme doslova přepadli nedaleký supermarket s občerstvením, kde už před naším příjezdem bylo skoro plno. Italové však svojí pohotovostí vmžiku vytvořili z placu, kde se v létě prodává zmrzlina, další část restaurace s několika stoly. Prostřeli, nanosili židle, příbory a do půl hodiny jsme měli na stole předkrm v podobě prvotřídních těstovin a následně opékané brambory s masíčkem.
Poslední štace toho dne bylo místo Chieri, kde chodil Jeník 4 roky na střední a dále 6 let do semináře. Zde se nás ujala salesiánská spolupracovnice, která nás společně s Filipem městem provedla. Filip i ona měli krásné jasné mikiny se salesiánským motivem. Natolik se mi zalíbili, že mi to nedalo a zeptala jsem se, jestli nejdou někde koupit. Podařilo se sehnat kontakt na paní, která je měla na skladě, a tak jsme si několik z nás odvezlo z Chieri krásný suvenýr. Já osobně jsem si koupila svítivou mikinu, kterou měl na sobě Filip. Přijde mi to super, když vedoucí skupiny září na dálku a je vidět, i když by možná viděn nechtěl být. Prostě září, aniž by chtěl. Tak se těším, až jako učitelka zas někam povedu svou třídu a budu pro ně světlem na cestě i výstražným znamením :-)!
Město Chieri je architektonický skvost, není divu, protože bylo do roku 1600 větší než Turín a bylo kulturním centrem té oblasti. Prošli jsme kolem židovského knihkupectví, kde si Jeník půjčoval knížky, protože to byla nejlevnější varianta, a získal tak přátelství s židovským chlapcem Jonášem, který se dal následně pokřtít. Šli jsme kolem kostela Filipa Neriho, který je zakladatelem oratoří. Od něj se Don Bosco inspiroval. Nahlédli jsme do míst, kde se Jeník učil truhlařině, hře na varhany, na housle, ale i vypomáhal při vaření kávy, čokolády, čaje při rozjíždění podniku. I v tomto městě má mladý Jan svého stálého zpovědníka Maloria, který mu však s rozhodováním o jeho povolání poradit nedokáže. V tomto místě zakládá i svou Veselou společnost a živí se doučováním dětí. Zde navazuje také přátelství s Luigem Comollem, který se Janovi stává nedostižným vzorem ve své pokoře, zbožnosti. Jan díky němu poznává, jak bojovat se svou prudkou povahou. Je toho ještě mnohem více, co jsme zde viděli a slyšeli. Doporučuji, sami přijeďte a prožijte. Na papír se to nedá předat.
Večer nás ještě čekalo milé setkání s místními novici Filipem a Ondrou, které doprovodil Pavel Ženíšek, který zde zrovna pobývá s budoucími misionáři. Tak jsme měli možnost kluky vyzpovídat. Vlastně všichni svědčili o důvěře v Boha a víře v Boží prozřetelnost. Pak nemůže být nic špatně.
V pondělí ráno nás opět přivítalo slunce a modrá obloha. Den jsme zahájili v 7 hodin mší svatou v kostelíku Panny Marie Pomocnice na místě domu Jeníkova bratra Antonína. Po snídani jsme tentokrát vyrazili směr Turín. Zde nás řidiči vysadili na nádraží Porta Nuova a odtud jsme se vydali turínskými ulicemi po různých významných místech spojených se životem Dona Bosca, kterých bylo opravdu mnoho. Také jsme ochutnali místní kávovočokoládovou specialitu, tzv. bicerin v kavárně z roku 1763. Zjistili jsme, že tuto specialitu víckrát mít nemusíme.Takové zvláštní kakaíčko, ale smetana byla luxusní, jen se nesměla s kakaem smíchat.
Po obědě a nákupu na místním trhu, kde se dalo najít, na co sis vzpomněl, jsme zamířili na Valdocco. Že je bazilika krásná, jsem z fotek a televizních přenosů věděla, a přesto mě její nádhera uchvátila. Honosnost a zároveň útulnost. Z těch všech objektů v Turíně, které jsme viděli, mi přišla nejkrásnější. O tom, že salesiánství není jen o kontemplaci, svědčil ruch kolem kostela. Na hřišti halasily skupinky dětí hrající fotbal, na honěnou, různé skupinové hry se svými vedoucími. V místní kavárničce potěšilo výborné kafíčko s croissanty. Po zhruba dvouhodinovém rozchodu jsme se opět sešli v autobuse a po cestě na Colle se svěřili Panně Marii modlitbou růžence. Prý se zrovinka v tom momentu Panna Maria zjevovala v Medžugorji.
Večer na ubytování nám chlapi udělali výborné špagety jako od samotných Italů. Čekal nás společný poslední večer na ubytování, tak jsme se veselili, štěbetali do pozdních hodin.
Ráno v úterý musel být budíček dříve, protože na 8 hodin ráno byl plánován již odjezd, kdy muselo být už vše sbaleno. Ještě jsem si v rychlosti proběhla místa na Colle don Boscu a s těžkým srdcem nasedala do autobusu směr Turín. Pán nás opět přivítal krásným slunečným dnem.
Rovnou jsme zamířili na Valdocco, kde jsme měli domluvenou prohlídku muzea Dona Bosca. Mohli jsme tak projít místy, kde stála Pinardiho kůlna, první dílny, jídelny, kuchyň a kde Don Bosco dožil. Ohromil nás barevný strom na stěně, který znázorňuje, jak se postupně rozrůstala salesiánská díla. Mile nás překvapilo, že spolupracovníci podle tohoto zobrazení na sobě nesou celou polovinu salesiánské rodiny. Zkrátka náš velký šéf s námi počítá.
Mši svatou jsme sloužili v kostelíku Františka Saleského za bazilikou. Zde své začínající dílo svěřoval Don Bosco Panně Marii Neposkvrněné. Za oltářem je vzpomínka na Dominika Savia, který jednou po přijímání zůstal ve vytržení 6 hodin.
Po společné bohoslužbě jsme měli rozchod po Turíně až do 19 hod., kdy byl plánován odjezd.
V nabídce bylo egyptské muzeum, královský palác, bazilika s Turínským plátnem aj. My jsme zvolili pěší cestu na Monte Capucini, Kapucínský vrch, odkud byl opět krásný výhled na Alpy. Ochutnali jsme zmrzlinku, byla jak jinak než delikátní. Přiznám se, že bazilika s Turínským plátnem mě zklamala. Byla o proti té na Valdoccu velmi prostá.
Dokoupili jsme suvenýry, znovu okoukli nasvícené Valdocco a tradá domů.
Pán žehnal. Po celý pobyt slunce, azuro. Filip Mareš byl perfektně připraven. K jednotlivým navštíveným místům nám vyprávěl nejen historické kontexty, ale i ty nejdůležitější okamžiky ze života Dona Bosca. Zároveň byl schopen přizpůsobit program našim aktuálním dispozicím. Byl na nás napojen a snad i my na něj. Společenství se během pobytu a cestování družilo nejen modlitbou, ale i vzájemnou ochutnávkou domácích produktů, a to nejen tekutých. Všichni dodržovali domluvený časový harmonogram, a tak vše tak krásně plynulo, až se mi nechce věřit, že už to všechno končí
Ale jak s oblibou rádi u nás po takových krásných chvílích říkáme, hybaj z hory dolů, tam kde nás Pán posílá. Díky organizátorům a všem zúčastněným.
Nesme Jeho dílo dál!!! Nechat jim svobodu a dělat to, co je baví.
Podíveje se na Den druhý - Valíme za Boskem na Relive!
Podíveje se na Den třetí - Valíme za Boskem na Relive!
Podíveje se na Den čtvrtý - Valíme za Boskem na Relive!
DOPLNĚNO! - reakce účastníků pouti do TURÍNA
Filip Mareš:
Pozdrav na cestu: Na obrázku je vidět zvonice kostela Buttigliera, kde byl
Don Bosko biřmován, a poutní kostel Superga na kopci vpravo, kam DB chodíval se
svými chlapci na nedělní výlety. Za Supergou dole leží Turín.
Magda Blaťáková:
Požehnaný čas, plný myšlenek a postřehů o Don Boskovi, které nám Filip tak
přirozeně a s lehkostí předal. Skvělá parta, úžasná mládež, spousta zážitků, …tak
kromě chladných nocí marně hledám nějaké negativum🙂.
Veronika Mikolajová:
Díky skvělému průvodci otci Filipovi nám Jeník Bosko ožíval před očima a vnímali
jsme jeho blízkost na každém kroku. Poslední den byl s námi dokonce našim očím
viditelně přítomný na prohlídce muzea (poznámka - poslední větu by to chtělo
doplnit fotku Dana s čepičkou Dona Boska, pokud by souhlasil
🤭)
Lidu Solovská:
Už dlouho jsem se tak od srdce nezasmála!
Několik šťastných dnů, kdy všechno šlo tak přirozeně a “samo”, ve vesele salesiánské
společnosti, na místech, kde jsem se cítila jako DOMA. Obrovská vděčnost za
toho VŠECHNO! Za všechny, kteří se podíleli na přípravě a organizaci, za Filipa
a každého z vás, protože bez vás by to nebylo ONO 🥰. S nadějí, ze salesiánská rodina
je stále živa, požehnaná a plná odhodlání čelit výzvám, které přicházejí.
Petr Tichý:
Tyto dny mne naplňovaly silou Božího působení v salesiánském díle.
Těší mě nově, že patřím ke spolupracovníkům a také, že poznávám mladé z SHM.
A ještě úplně nechápu, jak jsem v kostele Panny Marie Pomocnice cítil velké
Boží obětí.
Kamila Tichá:
Radostné prožití krásných chvil na místech, kde se působil Don Bosko,
Dominik Savio a jiní naši salesiánští svatí. Jim budiž čest a chvála za to, že
nám ukázali cestu žít pod ochranou Panny Marie Pomocnice.
Obrovská vděčnost za to, že mohu být součástí salesiánské rodiny.
Děkuji.❤️
Josef Macháček:
Opět jsem začal věřit na zázraky. Boskův život je jich plný. Janova důvěra
zhmotněná nejen do Valdocco, včetně úžasného chrámu Panny Marie Pomocnice ...
je odzbrojující. Život může být dobrodružstvím i pěkný akčňák. Jen je třeba
pootočit anténky na Boží vlny a mít pak odvahu uposlechnout Boží hlas. Všem nám
to moc přeji.
Jan Mikolaj:
Vnímám, že jsme prožili mnoho zázraků 💎💎💎,
počínaje tím, že jsme vůbec mohli přijet za Donem Boskem. A on nám dopřál vidět
krajinu jeho domova v celé její kráse. Postaral se, aby na obloze bylo uklizeno
a sluníčko ☀️nám
mohlo svítit po všechny 4 dny - 10 z 5 odborníků říká, ze na Turín to je
hoooodně neobyčejné 😀🙃,
přímo až zázračné 😯.
Úžasná rodinná atmosféra mě oslovovala při společném vaření "spaghetti
alla carbonara", při ´loveni vina´ v neznámé místní piemontské vinici 🍇která zarodila
jedinečné víno - ke carbonara se neskutečně hodilo 🙂. Sdílení a naslouchání. Smích a
radost. Mše svaté, růženec a zpovědi... Tajemná Boží blízkost a otevřenost či
poznáváni se navzájem - SDB (Filip, Gambi, čeští novici...) ASC, SHM a vůbec všichni.
Hodně krát dojeti či jemný Boží dotek. Hodně zasetých semínek ať se zakoření v
srdci, najde prostor pro růst a přináší ovoce 😇🙏❤️
Hana Solovská:
Opravdu musím se všemi, co napsali příspěvek souhlasit, a jen dodám za sebe:
velký vděk, úžas a pokora. Radostný smích byl od časného rána až do večerního
slůvka.
Mili Laššáková:
Díky pouti do Turína a našemu průvodci Filipovi je pro mě Don Bosko najednou
člověk z masa a kostí (a ne jen nedostižný svatý). Také chyboval, hledal a
tápal... Ale díky své otevřenosti a důvěře v Boha a Pannu Marii, houževnatosti
a lásce k mladým se stal Božím nástrojem k vytvoření ohromného díla. Kéž se
taky dokážeme dávat Bohu k dispozici... Protože jak nám říkal Filip: Bůh si
nepovolává schopné, ale uschopňuje povolané.
Vojtěch Zabořil:
Životopis Dona Boska jsem četl poprvé před zhruba sedmi lety. Na naší pouti v
Turíně jednotlivé etapy v životě Jeníka doslova ožívali před očima. Bylo silné
vše vidět na vlastní oči. Často ty konkrétní momenty nejde v danou chvíli
docenit, budu to určitě zpracovávat dlouho dobu a těšit se z těchto chvil.
Zároveň jsem mohl poznat mnoho inspirativních lidí a jejich svědectví. Zjistil
jsem, že obrovská víra Dona Boska se dá prožívat i v dnešní době, v každodenním
životě. S vděčností v srdci děkuji Pánu za novou inspiraci a zápal. Doufám, že
se nově vzniklá přátelství budou rozvíjet a budeme spolu budovat dílo lásky.
Svatý Jane Bosko, oroduj za nás!
Helenka Kapounková:
Děkuji Pánu za dar této poutě, kdy sv. Don Bosko, sv. Dominik Savio znovu
promlouvají svým příkladem do mého života. Don Bosko svým neustálým napojením
na Pána, obětováním svého života za spásu mladých, úplnou odevzdaností Pánu a
důvěrou v Něho, láskou k P. Marii. Dominik svou čistotou srdce - “Nežli hřích,
raději zemřít”.
Děkuji, že jste nás vzali, moc si toho vážím a děkuji za setkání s každým z
vás. Bylo to úžasné, slova k vyjádření mi nestačí.
Děkuji také moc Filipovi, díky němu mi Don Bosko a ostatní byli tak blízko.
Snad se zase někdy potkáme, ještě jednou díky.😇
Jaromír Kapounek:
Postřehy poutníka
Přijíždíme. Podívej, podívej! Pohoří, překrásné pohledy.
Pyreneje. Pitomost! Piemont přece!
Překrásné počasí. Potrvá? Předpokládejme.
Přebíráme pokoje. Pěkné, prostorné, prosté - poněkud
podchlazené. Přichází první přednáška. Poslouchám. Perfektní? Pche! Přijdou
preciznější! Přišly. Poctivě připravené přednášky, poslané předem poštovními
přílohami. Převyprávěné poutavě, přesahujíc přítomnost. Přitom periferním
pohledem pozorujíc počet přítomných poutníků. Přicházejte prosím přesně!
Poněkud pošetilý požadavek. Přicházíme pravidelně pozdě.
Procházíme, posloucháme, přemítáme. Pravidelně.
Povečeříme? Poslední příprava pokrmů připadla pánům.
Problém. Poněkud připálené. Přesto, paradoxně, prudce poživatelné. Povídáme,
probíráme.
Přichází poslední přesun. Postupně plníme přistavený
přepravní prostředek. Pohněte!
Po přespání podezřele povědomý pohled: Pole, pole, placka.
Pohoří? Pochybuji! Prostějov!
Poslední potřepání pravicí, políbení. Potom, pá!
Pozdravujte! Přijeďte!
Poděkování patří: (postupné pořadí) Pánovi, Philipovi,
poutníkům!
Tereza Vysloužilová:
Když se tahle akce začala domlouvat, měla jsem mírné obavy o to, jak si jako
skupina sedneme, jak si budeme rozumět a jak to celé dopadne, obzvlášť když
ten, který to za nás celou dobu domlouval, nakonec nejel.
Celá tahle pouť mi ale potvrdila, že společná touha po dobru
dokáže zaoblit hrany a najednou už není takový rozdíl, jestli je nám 20 nebo 55
(ne vždy platí pro 15leté puberťáky 😬).
Jsem ráda, že jsem si sama mohla připomenout místa a příběhy
lidí, kteří změnili život milionům lidí, a že jsme k tomu mohli přizvat i ty,
které ta proměna a “obdarování povolaných” ještě čeká.
Hana Němcová:
Poslední dny jsem mohla prožít v úžasném společenství naplněném Boží láskou,
vedeném salesiánem Filipem Marešem. ✨
Společně jsme se vydali po stopách Dona Boska a mohli tak nahlédnout do jeho
bohatého a naplňujícího života plného služby, radosti a víry. ☀️ Slunce
nás provázelo na každém kroku a já si z této cesty odnáším nejen krásné
vzpomínky, ale i hlubší inspiraci z Don Boskovy lásky k mladým i k Bohu. 💛 Děkuji všem,
kdo byli součástí této nezapomenutelné pouti!
Magdaléna Talandová:
Znovu si procházím fotky a upřímně se nad tím dojímám, co všechno krásného jsme
za těch pár dní prožili. Z tohohle zážitku budu čerpat ještě hodně dlouho.
Cítím velkou vděčnost, pokoru a motivaci pokračovat v šíření salesiánského
díla. Díky Donu Boskovi, Pánu Bohu a vám všem, že jsme to všechno mohli zažít
spolu 🤍
Pajan Solovský:
“Máme rádi Dona Boska a nikdo z nás už víc nebude troska.”
Martin Dvořák:
Vnímám velké požehnání a sílící moji vděčnost, že mohu být v díle Dona Boska.
Zároveň cítím odpovědnost (motivaci, chuť, důležitost), radost a bozi přesah.
Luboš Havlíček:
„Závěrem, bratři, a sestry, cokoli je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté,
milé, cokoli má dobrou pověst, je-li nějaká ctnost a nějaká chvála – o tom
přemýšlejte.“ (Filipským 4:8)
Marek Navrátil:
Tak, co bych dodal k tomu výletu .... celé to pro mne bylo takové další
nahlédnutí za kulisy tušených kořenů salesiánské spirituality. Hlavou toho běží
opravdu moc. Jsme jen chvíli doma, takže mi po těch stovkách km před očima
ještě pořád běží hlavně šňůra přerušované bílé čáry. 😊 Pak tam mám spousty míst, o
kterých jsem před cestou jen četl. Tak teď je mám díky P. Filipovi (opravdu
díky), snad i trochu pospojované, nakoukané, leccos jsem i pohladil nebo
vyfotografoval, snad uložil někam do paměti a do srdce. Děkuji všem za vše.
Každá maličkost v přípravě a průběhu byla důležitá … ani si to asi vše teď
neumím vybavit. Opravdu všem a za vše díky. Bylo to intenzivní, pozitivní,
místy opravdu úchvatné, nejednou jsem měl co dělat, aby skryl zvlhlé řasy. Zatím
velmi neučesaně bych napsal, že nejdůležitější, co jsem „zahlédl a přivezl“ je
sice nic moc nového, jen opět a pevněji potvrzeného … (asi tak): u Boha není
nic nemožného, nešetří se svým požehnáním a pomoci na věcech, které jsou nabité
potenciálním dobrem. Pohyb v požehnání-hodném prostoru? Víra, opravdový
vztah k Bohu podporovaný, rozhovorem, snahou a modlitbou, konkrétní vztahy s
konkrétními lidmi a vírou podpořená odvaha ke konkrétním činům. Snad jsem to
nahlédl z dobré strany a nebude už nutné mne pro další osvětu a inspiraci
vláčet až na druhou stranu Alp. Byť to bylo krásné. 😊 Dnes si Peťa kávu nedala a tak už
spí. Nedá mi to ale … jí i touto cestou veřejně poděkovat, že jsem „Turín“
"mohl" a zvládl.
František Hynek:
Děkujeme Nejvyššímu, že jste ve zdraví a v pořádku DOMA.
Marek Navrátil:
Taky děkujeme. Auto to zvládlo a řidiči s Boží pomocí také. Včera jsme stihli
Itálii až do Slovinska a dnes "zbytek". Nejnáročnější byla zácpa v
Brně a semafor 100 m od domečku v Drahanovicích. Ten nás fakt vytočil. 😊
Helenka Kapounková:
Ještě jednou Vám děkujeme, že jste nás vzali s sebou.
Děkuji Pánu Bohu, že nám připravil tolik krásných, vzácných
a milostiplných dnů. Jemu za vše chvála.
Děkujeme také všem, kteří se podíleli na organizaci této
poutě a na průběhu. Děkujeme moc za Vaši obětavost!!!!
Bůh Vám žehnej. 😇
František Hynek:
To jsem nevěděl, že když jsme se vraceli, tak měl svátek první salesián - blahoslavený
Don Michal Rua - Středa, 29. října
Narodil se v Turíně 9. června 1837. Ještě jako chlapec se
setkal s Donem Boskem, který mu symbolickým gestem předpověděl, že se s ním v
životě bude dělit napůl. Je 25. března 1855. V chudé světničce Dona Boska
probíhá obřad bez zvláštní slavnostnosti. Don Bosko 1tojí, naslouchá. Michal
Rua, klečící před ukřižovaným, šeptá formuli slibu: „Činím slib chudoby,
čistoty a poslušnosti do vašich rukou...“ Není žádný svědek. Nicméně se v tom
okamžiku rodí nová řeholní Kongregace.
Don Bosko je zakladatel. Michal je první salesián. Když se
později stal nástupcem Dona Boska (1888), zdálo se, že se s ním opravdu
rozdělil „napůl“ ve všem.
Projevil tvořivou věrnost snahám a apoštolským iniciativám
zakladatele, přijal jeho laskavé otcovství, rozvinul jeho díla a podporoval
nadšení pro apoštolát ve prospěch mládeže, který přizpůsobil změněným
společenským podmínkám. Roku 1907 přichází nejtěžší zkouška.
Do salesiánského institutu ve Varazze vtrhne skupina
policistů: salesiáni jsou uvězněni, chlapci odvedeni do kasáren „carabinierů“.
To vše díky falešnému deníku jednoho z chlapců, kde je institut popsán jako
středisko nemravnosti. Přesto pod moudrým vedením Dona Ruy se několikanásobně
zvýšil počet salesiánů, kteří se navíc dostali do velice odlišných kulturních
oblastí, jako je například Jamajka, Indie, Čína.
První nástupce Dona Boska zemřel v Turíně 6. dubna 1910.
Pavel VI. ho zapsal do seznamu blahoslavených 29. října 1972.
Jan Mikolaj:
Sdílímm ještě slovo don Livia, které zaznělo možná jako první poselství z
baziliky Dona Boska na Colle: Bůh Otec Tě miluje bez podmínek, ikdyž jsi možná
udělal hodně špatného, Syn Boži přišel ne proto, aby Tě odsoudil, ale aby Tě
spasil a Duch Svatý, který je život, Ti dává život a doprovází Tě ve Tvém životě.
😇
Filip Mareš:
Rád bych vás ještě jednou pozdravil, a moc vám poděkoval za
to, že jste součástí salesiánské rodiny! Jsem na to vlastně pyšný, že patřím do
takové rodiny a zároveň vděčný Pánu bohu, že takové krásné lidi tvoří a dává
dohromady. Těším se z toho a na to! A presto! 🙏😇🙃
.jpg)
"Valíme za Boskem" aneb jak jsme se vydali po stopách Dona Boska do Turína.
