Adventní duchovní obnova v Zábřehu (6. 12. 2025)

V závěru prvního adventního týdne jsme se - spolupracovníci a aspiranti ze společenství ŠOP - sešli v Zábřehu, abychom se zastavili v každodenním běhu a zamysleli se nad tím, co je vlastně advent.

Advent (z latinského adventus = příchod) je spojen s očekáváním Kristova příchodu, který si většinou spojujeme s Prvním příchodem – narozením Páně. Prvotně se však vztahuje k očekávání druhého příchodu Páně – paruzii (z řeckého parúsia = přítomnost, příchod, návrat, vhodná chvíle).

Téma obnovy náš přednášející – Pavel Kadlečík, SDB – nazval „Na tvůj příchod čekáme“.

Tato slova opakujeme pravidelně při mši v tajemství víry. Ale opravdu Ježíšův druhý příchod očekáváme? Počítáme s ním? Toužíme po něm? Těšíme se na něj?

A pokud ne, čím to je? A jak by se to dalo změnit?

- k tajemství naší víry se vracet, prohlubovat jeho znalost a zamilovat si je

- rozvíjet osobní vztah ke Kristu

- prožívat eucharistii jako střed duchovního života

- vracet se k evangelijním podobenstvím o bdělosti a očekávání

Přednášky byly hutné a zdálo by se, že až moc teologické a teoretické, ale závěrečné sdílení ukázalo, že si každý odnáší nějaký postřeh a myšlenku do dalších dní.

Díky otci Pavlovi za jeho čas a slova, společenství Zábřeh za organizaci duchovní obnovy, všem kdo přispěli svou troškou ke zdárnému průběhu setkání a také Lydunce Solovské, která se postarala o drobotinu účastníků obnovy.                   Milena Laššáková

P.S.:   Sv. Cyprián nám zanechal takovou moudrost k zamyšlení:

„Máme mít na paměti, že nemáme jednat podle své vlastní vůle, ale podle vůle Boží, tak jak nám Pán přikázal denně se modlit. V naprostém rozporu s tím, ano, přímo zvrácené je, když napřed prosíme, aby se stala Boží vůle, a pak, když nás Bůh volá a odvádí z tohoto světa, příkazu jeho vůle vůbec nechceme poslechnout! Tvrdohlavě odporujeme a vzpíráme se a necháme se vléci před tvář Páně jako vzpurní otroci, s nářkem a smutkem, a odcházíme odsud jen proto, že musíme, a ne ze svobodné poslušnosti. A přitom chceme být od něho poctěni nebeskou odměnou, i když k němu přicházíme neradi.

Proč se tedy modlíme a prosíme, aby přišlo nebeské království, máme-li raději pozemskou porobu? Proč se znovu a znovu modlíme a žádáme, aby Bůh uspíšil příchod svého království, jestliže mnohem víc toužíme a usilovněji si přejeme sloužit tady na zemi ďáblu, než vládnout s Kristem?